Matně si vzpomínám, jak jsme v elévech nosili po tréninku nabrousit brusle, a pak jsme všichni před tréninkem jezdili přes prahy a lavičky, abychom brusli zas ztupili. Jak to tedy udělat, aby byla brusle pocitově stále ostrá tak akorát? Stačí zvolit správný žlábek! Hrana bude po nabroušení ostrá vždy stejně, rozdíl bude právě v hloubce žlábku. A tím se dostáváme k otázce, která je pro broušení zásadní.

Jak správně zvolit hloubku žlábku?

Při vybírání žlábku, je potřeba vzít v potaz několik faktů a informací o bruslaři. Důležitým aspektem, jsou kromě zkušeností bruslaře, i jeho váha a síla v nohách. Proč? Žlábek je vlastně rádius, který vytvoří brusný kotouč mezi hranami a označují se (na brusce Pro-Sharp) číslem 6 – 40. Čím nižší číslo, tím je žlábek hlubší.

Pokud zvolíme hluboký žlab (6-11), bude brusle působit velice ostrým dojmem. Při zatížení se bude více bořit a bruslaře podrží v zatáčce. Při brždění bude ale muset bruslař vyvinout více síly a zatlačit do ledu. Právě díky boření, je hluboký žlábek označován za pomalý, ale obratnostní.

Takzvaná „devítka“, neboli žlábek 9, je nejčastějším žlabem pro děti. Ty potřebují, aby je brusle podržela, ale zároveň se, díky své váze, tolik neboří. Zajímavostí je, že například v severských zemích, brousí brusle dětem naopak spíše mělce (16 a více), a to z toho důvodu, aby musely pracovat více nohama, a nespoléhaly na to, že je brusle sama podrží.

Žlábky, které označujeme jako „zlatou střední cestu“, tedy 12-15 jsou používané nejčastěji. Brusle bruslaře podrží, ale zároveň ho pustí do brzdy, aniž by se musel bát o kotník.

Poslední pomyslnou skupinou jsou mělké žlábky, označované číslem 16 a více. Ty jsou především pro zkušené bruslaře, kteří dokážou brusle v zatáčce udržet silou v nohách. Jsou označovány za rychlé, naopak vyžadují více prostoru pro zatočení právě díky menšímu boření,.

Zkušený bruslař může se žlábky více experimentovat a vybrat si, jaký bude pro něho ten nejlepší. Naopak, pokud si nezkušený bruslař zvolí hluboký, půjde mu jen těžko zabrzdit, a pokud sáhne po mělkém, budou se mu rozjíždět nohy.

Žlábek tedy máme. Teď už je na personálu, aby správně seřídil stroj, zarovnal výšku hran a správně je strhl. K zarovnávání hran se používá speciální měrka, která odhalí, pokud je některá z hran vyšší. V takovém případě je nutné tuto hranu více zbrousit. Po přebroušení přichází další, velice důležitá část– strhnutí hran. Broušením dochází k třepení materiálu, ze kterého nože jsou, a v případě, když by ke stržení nedošlo, brusle by působila ještě tupějším dojmem, než předtím. Výjimkou jsou pouze nože pokryté karbonem, který zabraňuje právě výše zmiňovanému třepení. Takové nože se buď nestrhávají vůbec, nebo pouze speciálním brouskem.